Již ve 14. století bývala v Zašové fara, která však za husitských válek zanikla, a byla obnovena v 16. století, ale již jako fara protestanská. V důsledku císařských patentů byla pak roku 1628 vrácená katolíkům. V té době již byl v Zašové kostelík sv. Anny. Jeho obraz se zachoval na
rytině z roku 1768. Stával na prostranství dnešního parčíku, dříve starého hřbitova, v těsné blízkostí chrámu dnešního. Byl to kostelík prastarý, chatrný a malý. Na jeho hlavním oltáři byl umístěn milostný obraz Panny Marie Zašovské, a již v r.1672 byla Zašová navštěvovaným poutním místem. V kostelíku kolem obrazu P.Marie byly zavěšeny votivní dary za uzdravení.
Bylo zapotřebí velikého kostela. Toho úkolu se ujal roku 1714 hrabě ze Žerotína Karel Jindřich, sídlící na zámku ve Valašském Meziříčí. Plány ve slohu barokním zhotovil neznámy stavitel. Stavbu vedl mistr Jiří Kocurek z Kroměříže. Kostel byl dokončen bez věží roku 1725 - vysvěcen 15. července t.r.
Ve slavnostním průvodu byl do něj, ze starého kostelíka, přenesen milostný obraz Panny Marie. Téhož roku byl položen základní kámen kláštera Trinitářů, řádu pro vykupování otroků z tureckého zajetí. Klášter však již v roce 1783 císař Josef II. zrušil. Trinitáři převzali duchovní správu farnosti. Roku 1768 dostal kostel dvě věže s báněmi. Část bývalého kláštera byla ponechána za faru. Zbytek přešel do soukromého majetku. V roce 1800 získala část Zašovská obec a umístila tam školu. 1901 zakoupil budovu bývalého kláštera Spolek sv. Josefa z Vítkovic ,proměnil ji na sirotčinec a postavil při něm soukromou školu Školních sester de N.D. Zakladatelem a největším dobrodincem tohoto Ústavu sv. Josefa byl olomoucký světící biskup Msgre Jan Stavěl, jenž sem velmi rád přicházel na návštěvu.
Po zřízení samostatné fary nastává rozkvět poutí. Zašová se stává největším poutním místem na Valašsku. Ze širokého okolí sem přicházejí poutní průvody. Ještě dnes přicházejí do Zašové každoročně v určitou neděli poutníci z různých okolních farností. Velkého rozkvětu dosáhly poutě za faráře Odstrčila. Pouti v roce 1900 o svatodušních svátcích se zúčastnilo 7000 mužů, z nich 1100 přistoupilo k sv. přijímání.
1. června 1871 v noci vyhořel kostel i fara. Po požáru byl kostel brzy opraven, avšak věže byly jen provizorně opatřeny stříškou. Nové věže cibulovité byly postaveny až roku 1892. V této podobě existuje kostel dodnes.
Ve čtyřicátých létech byl znovu vymalován interiér kostela. V nedávné době byla restaurována překrásná barokní kazatelna, křtitelnice a dva oltáře - sv. Cecilie a Všech svatých. Taky byly, naším vynikajícím restaurátorem prof. B. Slánským v Praze, odstraněny neodborné přemalby milostného obrazu Panny Marie, který se tak zaskvěl ve své původní kráse. Rovněž byla pořízena kopie znaku Žerotínů nad hlavním vchodem. Podle návrhu architekta Šlapety z Olomouce byl postaven nový oltář tváři k lidu. V roce 1984 byla za pomoci farníků obnovena fasáda kostela. Byla pořízená kopie sochy sv. archanděla Michaela z průčelí chrámu. Do jednoho z výklenků průčelí byla rovněž umístěna kopie sochy sv. Felixe z Valois. Tento světec spolu se sv. Janem z Mathy byl zakladatelem trinitářského řádu.
Stračka
Asi čtvrt hodiny pěšky severně od kostela vyvěrá z úbočí stráně pramen
výborné vody.
Kronika vypráví o mnoha případech uzdravení na přímluvu P. Marie po užití vody ze Stračky. Stračka má býti, dle pověsti, místem zachránění rytíře, smrtelně raněného v boji s Turky. Sem ho zázračným způsobem přenesla Panna Marie pomoci svého pásu či šnůry. Úprava tohoto místa spadá asi do doby trinitářů. Byl zde umístěn obraz P.Marie. Péči faráře Odstrčila byla celá stráň r. 1895 upravena - ve stráni zřízena jeskyňka se sochou P. Marie Lurdské. Ta byla roku 1942 nahrazena sochou P. Marie Zašovské.
Do 21. století vešel celý areál Stračky rekonstrukcí, a v současné době je ve správě Občanského sdružení Mariánský pramen ve Stračce.
Dodnes je Zašová navštěvovaným poutním místem a věřící lid z celého Valašska se ve svých nesnázích utíká k Panně Marii Zašovské.
